LEDEN V LITURGII

 

V lednu letos prožíváme část doby vánoční a začínáme prožívat první část liturgického mezidobí. Také se nazývá tento čas dobou během roku. Dříve se toto období nazývalo dobou po Křtu Páně.

 

1.1. Slavnost Matky Boží Panny Marie

Světový den modliteb za mír

„Prvního ledna slavíme jednu z nejkrásnějších a nejhlubších slavností Panny Marie, i když nepatří k těm nejznámějším: svátek Mariina mateřství. Mateřství, které není pouze „božské“, ale je také lidské, protože Ježíš je Bůh a člověk současně; mateřství, které se dotýká Krista i církve, protože Kristus je neoddělitelnou Hlavou tohoto Těla a jeho údů.

Postava Marie se v Novém zákoně neobjevuje příliš často, když se však pozorně díváme, zjistíme, že nechybí u žádného ze tří rozhodujících okamžiků dějin spásy, kterými jsou: Vtělení, Velikonoce a Letnice; Maria stojí vedle jeslí v Betlémě, stojí u paty kříže na Kalvárii a nachází se také ve večeřadle v okamžiku příchodu Ducha Svatého.

Jak se všechny tyto události postupně uskutečňovaly ve vztahu k Ježíšovi, víme: Maria ho počala z Ducha Svatého, porodila ho na svět a představila ho v Chrámě. Tyto pravdy bylo poměrně snadné nalézt v evangeliích a v podstatě stačilo definovat, že Ježíš je „pravý Bůh“ (Nicejský koncil v roce 325), na rozdíl od definice jednoho z následujících koncilů, kde se došlo k definici, že Maria je pravou „Boží Matkou“ (Efeský koncil v roce 431). Jak a kdy se však zrealizovalo Mariino mateřství vzhledem k církvi? Objasnit to bylo mnohem složitější, a v podstatě trvalo celá staletí, než se podařilo se stejnou jasností prohlásit, že Maria je také Matkou církve. Došlo k tomu, jak jsme již řekli, na Druhém vatikánském koncilu, takže se nyní smíme přiblížit k těmto dvěma ekumenickým koncilům (Efeskému a Druhému vatikánskému) jako k milníkům na cestě objevování toho, kdo je Maria: jeden ji označil za Matku Boží, druhý za Matku církve.“ ( podle Slovo a život, R. Cantalamessa)

 

2.1. Sv. Basil Veliký a Řehoř Naziánský, biskupové a učitelé církve

3.1. Nejsvětější Jméno Ježíš

6.1. Slavnost Zjevení Páně

Liturgické knihy označují již od 4. století tento den jako svátek Zjevení Páně. Ke spojení se "třemi králi" přispělo naplnění již starozákonních proroctví: Iz 60, 6 a Žalmu 72, 10n. Nejednalo se však o „krále" ale o magoi, přičemž tímto výrazem byli zpravidla označováni perští mudrci a kněží, kteří rozuměli hvězdám, vykládání snů a ovládali veškeré tehdejší vědění. Pocházeli z Východu. Znalost židovských proroctví by poukazovala nejvíce na Babylónii.

V evangeliu sv. Matouše stojí: "Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě... Vešli do domu; padli na zem, klaněli se mu a obětovali přinesené dary - zlato, kadidlo a myrhu." ( Mt, 2)

Nikde se v Písmu neuvádí počet mudrců, natož jejich jména. Ve výkladu starokřesťanského prostředí kolísal jejich počet od dvou až po dvanáct. Teprve později se ustálil na třech, počtu odvozeném pravděpodobně ze tří darů.

O mudrcích jakožto o "králích" hovoří už například Tertulián nebo Caesarius z Arles. Jména Kašpar, Baltasar a Melichar jsou poprvé doložena na Západě v 6. stol. (v Excerpta Latina Barbari) a z téže doby je vyobrazení třech na fresce v S. Apolinare Nuovo v Raveně, čímž je dán i počet „tří králů.

Kromě přesvědčení o naplnění starozákonních proroctví to také byla drahocennost jejich darů, která vedla k postupnému přesvědčení, že se jednalo o „krále“.

Z prvních písmen jejich jmen pochází i zkratka K(C)+M+B, psané spolu s datem svěcenou křídou na dveře. Podle některých badatelů však může být její původní význam jiný, zřejmě šlo o požehnání "Christus mansionem benedicat" - "Kristus ať požehná příbytek". ( Podle stránek Pastorace.cz)

 Nyní trochu vtipu. Nápis K+M+B nám může při pohledu nad dveře, když odcházíme z domu, nebo bytu připomenout, abychom nezapomněli klíče, mobil, brýle.

12.1. Svátek Křtu Páně

„Věříme v Ježíše Krista, který se zjevil v těle a stal se člověkem, poněvadž bychom ho jinak nepochopili. Poněvadž bychom totiž nemohli hledět na něj tak, jak byl, stal se takovým jako my, abychom tímto způsobem měli štěstí jej požívat. Jestliže nemůžeme plně patřit na slunce, které bylo stvořeno až čtvrtého dne, jak bychom mohli patřit na Boha, tvůrce tohoto slunce?

V ohni sestoupil Bůh na horu Sinaj, ale lid jej nemohl snést, a pravil Mojžíšovi: „Mluv s námi ty a budeme poslouchat. Bůh ať s námi nemluví, abychom nezemřeli“ (Ex 20,19).

Daniel nemohl snést pohled andělův a ty bys chtěl snést pohled Pána andělů? Teprve tenkrát, když, jak praví Písmo, „se mne dotklo lidské zjevení“, nabyl Daniel odvahy.

Když se Pán přesvědčil o naší slabosti, přijal na sebe podobu, o kterou si žádal člověk. A poněvadž člověk chtěl slyšet někoho, kdo by měl stejnou přirozenost jako on, vzal Vykupitel na sebe lidskou přirozenost, aby se člověk tím spíše dal poučit.“ (Sv. Cyril Jeruzalémský (313-386))

 

 

17.1. Sv. Antonín Veliký, opat

18.1. Panna Maria Matka jednoty křesťanů

Začátek týdne modliteb za jednotu křesťanů

20.1. Sv. Fabián a Šebestián, mučedníci

21.1. Sv. Anežka Římská, panna a mučednice

24.1. Sv. František Saleský, biskup a učitel církve

25.1. Svátek Obrácení sv. Pavla, apoštola

26.1. Sv. Timotej a Titus, biskupové

27.1. Sv. Anděla Mericiová, panna

28.1. Sv. Tomáš Akvinský, kněz a učitel církve

31.1. Sv. Jan Bosco, kněz

 

Jaroslav Branžovský

 

Ostatní třídění: 
Druhy obsahu: